Jeden den Ivana Děnisoviče

Ivan Děnisovič - Šuchov - je vězněm v gulagu. Na více než 120 stranách si přečteme o jednom dni jeho života. Příběh začíná v pět hodin ráno, kdy je, jako každý den, budíček, a končí až pozdě večer.

Život v gulagu daleko na severu Ruska není ani trochu jako procházka růžovým sadem. Ba naopak, vězni nedostanou nic zadarmo, leda nespravedlivý trest. Čekají na ně nástrahy v podobě číhajících dozorců, ukrutného mrazu, tvrdé dřiny a také méně poctivých trestanců.

Šuchov patří mezi ty, kteří se kromě povinné šichty věnují i jiným melouchům. To je pro ně jediná možnost, jak si přilepšit, neboť mu jeho rodina z ekonomických důvodů nemůže posílat balíčky.

Vyjadřuje opovržení nad těmi, kteří vylizují cizí misky nebo případně žebrají. Také se dozvídáme, že většinu trestu už sice má za sebou, ale nijak se neraduje. Ví, že pokud mu trest neprodlouží, tak jak je to běžnou praxí, stejně bude možná muset emigrovat. A to je den Ivana Děnisoviče. Den, jako každý jiný, jeden z téměř čtyř tisíc strávených v gulagu...

Dalším příběhem je případ na stanici Krečetovka. Opět se odehrává během velice krátkého období, jedné směny železničáře Zotova. Toho za jednoho ošklivého upršeného dne navštěvuje muž představující se jako Igor Děmentjevič. Působí jako sympatický ruský voják, který se potřebuje dostat na frontu. Po čase však začne popis jeho osobnost lehce nesouhlasit a Zotov se začne obávat, že jde o špiona. Proto jej nechá zatknout. O tom, jestli bylo jeho podezření oprávněné, se už však asi nikdy nedozví.

Neobvyklé čtení byla Matrjonina chalupa. Jde o vyprávění o tom, proč vlaky na stočtyřiaosmdesátém kilometru od Moskvy půl roku neobvykle zpomalují.

Čtenáři jistě brzy zjistí, ještě než to sám autor vylíčí, k čemu onoho klíčového dne došlo a čekají na složitou zápletku, která však po celou dobu na povrch, alespoň zdánlivě, nevyjde.

Ignatič shání v odlehlé vesnici bydlení, až se usadí v chalupě Matrjony Vasiljevny. Popisuje život u této osamocené stařeny i to, jak se na ní všichni snaží vydělat a profitovat. Což se jí stane i osudným, když pomáhá s převozem svého dřeva ke vzdáleným příbuzným. Na přejezdu ji ještě s dalším člověkem totiž srazí vlak. A znovu se všichni snaží získat co nejvíce z jejího těžce získaného majetku.

Poslední povídka Ve vyšším zájmu je o tom, jak si studenti postaví novou budovu pro svou školu, ale ta je nakonec zabavena pro potřeby vědeckého pracoviště.

Kniha se mi hodně líbila.

HHPZ