Osud člověka

Prakticky celá kniha Osud člověka je koncipována jako rozhovor s Andrejem Sokolovem. Ten nejprve vypráví o životě před válkou, o tom, jak založil rodinu, postavil dům a vlastně se měl dobře.

Andrej je však povolán na frontu, kde se stává řidičem. Při jednom bojovém úkolu veze náklaďák plný munice ke svým krajanům v bitevní linii. Jeho vůz je však zasažen a hlavní hrdina se probouzí ve chvíli, kdy jej míjejí nepřátelské jednotky. Dostává se do německého zajetí. Po nekonečných útrapách v zajetí, kdy mu šlo přímo i o krk, se však stává řidičem německého vozidla a má vozit německého inženýra.

Andrej naplánuje útěk, při kterém unese i německého inženýra a získá tak důležité informace pro Rusy. Při zběsilé jízdě je po něm stříleno sice jak z tábora Němců, tak z tábora Rusů, ale dojede v pořádku. Dostává vyznamenání za své činy a dovolenou, při které může navštívit svou rodinu.

Když ovšem přijíždí na místo, kde by měl stát jeho dům, nachází pouhý kráter. Od souseda se dozvídá, že na dům spadla bomba, jeho žena ani obě dcera se nenašly. Jediný, kdo snad přežil, je jeho syn Anatolij. Získává další informace až se dostane k tomu, že se jeho potomek dal k armádě a dopracoval to již na kapitána dělostřelecké baterie. Těší se, až se shledají, avšak v poslední den války při dobývání Berlína je Anatolij zastřelen německým ostřelovačem.

Andrej Sokolov je tedy opět sám a přemýšlí o smyslu vlastního života. Ten nachází, když potkává sirotka Váňušku. Ujímá se jej a pečuje o něj jako o vlastního.

Jan Zaškolný