Příběhy Dona Quijota

Čtyři století starý příběh pojednává o zemanovi Alonsu Quijanovi, náruživém čtenáři knížek s rytíři. Ten se rozhodne stát se bludným rytířem a chránit lid Španělska a pomáhat spravedlnosti. Nechá se jmenovat Don Quijote de la Mancha, opatří si rozpadlou zbroj, koně, kterého pokřtí Rocinante. Jako zbrojnoš se k němu přidá soused Sancho Panza a aby byl jako bludný rytíř, volá slávu ženě Dulcinei z Tobosa.

Spolu se Sanchem se vydávají po kraji, sanží se konat dobré skutky, jenže z toho většinou vzejde více škody než užitku. Navíc má Don Quijote představu, že je pronásledován zlými kouzelníky, kteří se jej snaží zmást, znemožnit a vůbec všelijak poškodit.

Don Quijote i jeho zbrojnoš se pro své činy stanou známými. Lidé si o nich myslí všelicos. Vesměs, že jsou to blázni a dělají si z nich legraci. Obzvlášť Don Quijote si však myslí, že jsou slavní pro své činy.

Pak je však Quijote poražen v souboji a musí se podle slibu vrátit na rok domů. Jeho zdraví je špatné, ale mysl se začíná rozjasňovat. Umírá s přáním, aby si jeho neteř vzala někoho, kdo není poblázněn rytířskými knihami tak, jako byl on. A už jako Alonso Quijano umírá...

HHPZ