Chlazení

Dobré chlazení je životně důležité pro každý počítač, který se rád zahřívá - takže dnes pro všechny. Pokud si dáte opravdu záležet, dočkáte se příjemného prodloužení životnosti vašeho počítače, jestli se ale na tuhle oblast "vykašlete a odfláknete" ji, může to pro vás mít nepříjemné následky.

V současnosti se setkáme s pasivními chladiči a chladiči aktivními.

Druhé jmenované aktivní chladiče jsou sice levnější, ale taky o dost hlučnější. Ventilátory bývají nejčastěji ve velikostech 80mm a 120mm, přičemž platí, že čím je větší, tím lepší je poměr účinnost/hluk. Některé větráčky jsou zdrojem hluku až 50 decibelů, ale některé mají regulátor otáček, tudíž při nižší zátěži se toči pomaleji a tišeji.

Některé grafické karty jsou dodávány v sadě s ventilátorem, který je hlučnější, než by být mohl a proto jej zkušení uživatelé rádi vyměňují za lepší. Pro snížení hluku je vhodné ve větráčcích použití fluidních či kluzných ložisek.

Pasivní chladiče jsou nehlučné, dražší a čím dál více oblíbené. Využívají technologie heatpipe, kdy měděné trubice odvádějí látku s nízkým bodem varu do žebroví, kde se látka opět ochladí. Zajímavé je vodní chlazení, které vypadá hezky a zároveň je účinné. Opět mezi jediné chyby patří cena a to, že můžou někdy trubičky s vodou překážet. Pozor je navíc třeba dát na správné pořadí komponent, aby nedokázalo u některých k zahřívání místo chlazení.

Metody lze samozřejmě různě kombinovat a záleží jen na vaší fantazii a technických možnostech.

Cena klasických vzduchových ventilátorů se pohybuje od stokorun za nejlevnější model do úrovně kolem tisícikoruny za ty vybavenější. Pasivní chlazení bývá dražší a je nutné za něj nějakou tisícikorunu navíc připlatit.

HHPZ