Chobotnatci

Na začátku třetihor, před 60 milióny let, se spolu se vznikem savan a stepí objevili i velcí býložravci. Vyvíjeli se spolu s hlodavci a využívali k obživě rostliny, které tehdy pokrývaly celou Zemi. Tito býložravci ovšem museli překonat dva problémy. Za prvé nebyli schopni trávit celulózu, základní složku rostlinného těla. Tento problém vyřešili anatomickými zvláštnostmi - prodloužila se jim trávící trubice a objevilo se slepé střevo. V něm pak žily bakterie schopné rozkládat celulózu. Jiným zvláštním způsobem trávení bylo u jiných druhů přežvykování. Druhou těžkostí byla potřeba ubránit se nepřátelům. Tu řešili býložravci zvětšením své velikosti, mimořádnou rychlostí nebo životem ve stádech.

Sloni

Sloni jsou největší suchozemští savci. Existují dva druhy. První z nich je slon indický, který se vyskytuje v Indii a druhý slon africký, který obývá oblast jižně od Sahary.

Slon africký váží už při narození 100 kg. Dospělý může vážit až 6 tun a dosahuje výšky 4 metrů. Je natolik těžký, že nedokáže dlouho spát v leže a nezvládne přeskočit ani sebemenší překážku. Jejich nohy jsou zakončeny pěti prsty, které se opírají o silný vazivový polštář.

Chobot vznikl srůstem nosu a horního rtu. Slouží jim jako ruka k podávání potravy do tlamy, nabírají do něj vodu při pití i tehdy, když se jí chtějí polít a ochladit, ale i k dýchání a jako citlivý čichový orgán. Sloni mají ohromnou spotřebu potravy. Snědí 200kg listí a trávy a vypijí až 150 litrů tekutin denně, ale najdeme u nich jen šest zubů. V každé čelisti mají dvě stoličky, které se jim vymění celkem šestkrát, a v horní dva řezáky přeměněné v neustále dorůstající kly.

Slonice žijí s malými i odrostlejšími slůňaty ve stádech, která čítají 20-30 zvířat. Starší sloní samci obvykle žijí samotářsky a ke stádu se připojují jen v období říje, do které přicházejí jednou do roka. Jsou to velmi inteligentní zvířata, která mají největší mozek ze všech suchozemských obratlovců kromě lidí. Mají také výbornou paměť. Je to zvíře zcela mírumilovné. Pokud se však cítí ohrožen, neváhá na nepřítele zaútočit. Když vůdkyně stáda vycítí nebezpečí, zvedne chobot a začne větřit. Potom varuje ostatní hlasitým troubením. Přiblíží-li se vetřelec příliš blízko, stáhne slonice chobot dolů, přiklopí uši, skloní hlavu a vyrazí proti němu rychlostí až 50km/h. Sloní uši slouží nejen jako signál nálady, ale i jako obří vějíře, jimiž si slon ochlazuje krev v těle.

Indičtí sloni jsou o něco menší a mají také drobnější uši a kly. Na konci chobotu mají pouze jeden prstík, narozdíl od slonů afrických, kteří mají prstíky dva. Na temeni hlavy mají dva čelní hrboly. Indický slon byl domestikován.

Sloni se většinou dožívají věku kolem 60-70 let. Zdá se, že když některý slon zahyne, celé stádo potom truchlí. V suchých oblastech musí stáda často urazit při cestě za potravou obrovské vzdálenosti. Větší sloni při tom chrání menší jedince mezi sebou. Při brodění řeky používají sloni svůj chobot jako šnorchl.

Příbuzní slonům jsou malí hlodavci damani, kteří mají na nohou kopýtka. A také kapustňáci z řádu sirén. Vyskytují se podél mořských pobřeží a v řekách Ameriky a Afriky. Všichni spásají podmořské řasy, proto se jim přezdívá "mořské krávy".

HEGI, HHPZ