Raketové motory

Za průkopníka raketových motorů je považován hlavně Rus Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. Učil na střední škole aritmetiku a všechen svůj volný čas obětoval tomu, že se snažil přijít na to, jak by mohl fungovat raketový pohon pro cestu vesmírem. Ve vesmíru totiž není vzduch, který by letící stroj nadnášel. Čím více jsme nad zemským povrchem, tím je vzduch řidší, až se nakonec ocitneme ve vakuu. A v něm jsou stroji křídla zbytečná, stejně jako vrtulový nebo proudový pohon. A proto je ve vesmíru nejlepším dopravním prostředkem ten, který bude poháněn raketovým motorem.

Po spuštění (startu) se palivo z jedné nádrže mísí ve spalovací komoře s kapalným kyslíkem z další nádrže. Jakmile se směs zapálí, horké plyny začnou vyrážet ze spalovací komory tryskou ven a raketa se odpoutá díky zákonu akce a reakce od země. Také jsou zde důležité zákony o tahu a zrychlení a hmotnosti a tíze. Čím je raketa těžší, tím více spotřebuje paliva a proto je sestavena z několika stupňů, které si nesou vlastní palivo. V okamžiku, kdy všechno vyhoří, je stupeň odhozen a začíná pracovat další. Asi za něco přes deset minut se raketa dostává na dráhu kolem Země a poté, co posádka překontroluje své přístroje se může vydat za svým cílem.

Raketové motory jsou známy už mnoho desetiletí, ale stále se používají. Kdy přijde doba, kdy budou nahrazeny něčím jiným, lepším?

HHPZ