Březen 2005

11.3.

Stálý odkaz

Otevírání dveří autobusu čudlíkem aneb nikdo není dokonalý

Stala se mi nepříjemná věc, která se dá velmi dobře přirovnat k situaci na internetu.

Stojím na zastávce, přes brýle civím na cestu, jestli už ten můj jede. Nejede. Po deseti minutovém zpoždění se konečně dočkávám, jaké je však mé překvapení, když je na této lince zcela nezvykle bus nízkopodlažní. OK, už jsem tím dlouho nejel, tak uvidíme. Po usazení v zatuchlém autobuse čekám několik zastávek, než se konečně autobus došourá k mému cíli - zastávce blízko domova. Stavím se jako jediný k zadním dveřím, autobus zastavuje a já čekám na otevření dveří. Prostřední, kterými vystupuje celý houf spoluobčanů, vesměs důchodců ve velmi pokročilém věku, se svižně rozevírají. Ale dveře přede mnou nic. Když už se i důchodci vyšourají ven, rychle skáču k prostředním dveřím a tak tak vystupuju. Pochopitelně dost vyjevený a překvapený. Proč se xakru neotevřely zadní dveře?!

Později je mi vše jasné. Vždyť se v nízkopodlažních otevírají, stejně jako v tramvajích, dveře čudlíkem! Ovšem v tom byl ten háček, já jsem si to v tu chvíli, zamyšlený nad tímto webem, neuvědomil! Navíc je tam to tlačítko tak šikovně zapracováno, že nebije nijak výrazně do prostoru, ba se v něm dokonce ztrácí.

Ti zkušenější a bystřejší už asi vědí, kam mířím. Tento příklad by se dal velmi dobře převést do prostředí internetu. Cokoliv nezvyklého může návštěvníka, na kdoví co myslícího, překvapit a on se může zachovat podivně zbrkle, jako tehdy já. A co se týče toho designu, na webových stránkách to může být stejně tak. Zkušený grafik, zdravím OZZe ;-), udělá vše proto, aby web vypadal co nejlépe, ale může vše přehnat a návštěvníka dost zmást. Všechno nezvyklé a výjimečné může způsobit zmatení návštěvníka, který je vždy jen jedno kliknutí od uniknutí z webu. Proto by toto měl být jakýsi varovný příklad pro všechny, kteří pro své milé weby vymýšlejí co nejzajímavější vychytávky. Hezké věcičky ano, ale počítejte s tím, že se tam může dostat spousta lidí, kteří jsou, jako já, roztržití, nepozorní, a někdy i dost tupí.

Díky za pozornost a nezapomeňte, hloupost a nevědomost útočí stále! Yo, a omlouvám se, že jsem to tak protáhnul, ale já už jsem holt takový...